Život v interakci, aneb výzvy všedního dne.

Jak využít každodenní příležitosti v náš prospěch?

Začnu u sebe. V životě jsem měla období, kdy jsem se o tyto vzácné příležitosti a interakce sama připravovala. Bylo to v období, kdy jsem se řízena vlastním perfekcionismem snažila dosáhnout kontroly nad přítomným okamžikem. Jako rušivé vlivy jsem odmítala vše, co mohlo vést k její ztrátě. Postupně jsem upozaďovala více a více svůj osobní život. Měla jsem tehdy pocit, že k tomu, abych byla šťastná, zdravá a úspěšná potřebuji hlavně pevnou disciplínu. Většinu svého času jsem trávila prací.

Tento přístup mě však nevedl k tolik vytouženému pocitu vnitřní spokojenosti. V této době byly hlavní náplň mé práce ještě masáže. Současně jsem na sebe přitlačila fyzicky náročnými pohybovými tréninky a tvrdá jsem na sebe byla i mentálně. Spánek jsem brala pouze jako nutnost a důležitý pro mě byl zejména výkon. A v tu chvíli jsem ztratila bdělou pozornost k sobě. Místo pokorného naslouchání sobě samé i okolí jsem měla tendence se vždy a s každým porovnávat. Měřila jsem se s lidmi, kteří byli v nejrůznějších oblastech a z nejrůznějších důvodů dále než já.

Následovala doba, kdy jsem pod tlakem toho, co jsem měla tenkrát „v hlavě“ padala fyzicky ke dnu. Byla jsem poháněna vidinou, že přece mám všechny nástroje, znalosti a intuici. Zapomněla jsem však na to, jak zkreslené může být vnímání sebe sama. A na rozlišení toho, která část mě samotné, v tuhle chvíli vede. Jestli je mé ego nebo hlas mé duše. Silou jsem sama sebe dostala na hranu a potom na ní dva roky balancovala. Než jsem začala opět věnovat pozornost těm „rušivým“ každodenním interakcím.

V jednu chvíli jsem se rozhodla změnit prostředí a odjela na týden do Paříže věnovat se józe. A až s odstupem tisíce kilometrů od svého běžného života se mi podařilo načerpat energii, která mi v tu chvíli tolik chyběla. Od té doby jezdívám na cesty právě pro tu možnost odstupu a „vytržení z běžného denního režimu.

Během týdnů a měsíců následujících po návratu jsem postupně udělala důkladnou inventuru svého života s důrazem na zbavení se nepotřebného. To se týkalo jak věcí hmotných, tak nefunkčních vztahů. Ladila jsem se hlouběji na sebe samou a zvažovala jsem, co přizvat do svého každodenního režimu. A jeden z nejdůležitějších kroků kupředu bylo začít lépe a efektivněji využívat interakce s ostatními. Začala jsem otevřeněji komunikovat s novými lidmi. Začala jsem věnovat více pozornosti tomu, o co mě v kteroukoliv chvíli žádala má duše a můj vnitřní hlas.

Každodenní interakce a výzvy.

Denně se potkáváme s nejrůznějšími situacemi, lidmi a sami se sebou. Vedeme nespočet různých dialogů a vzájemně na sebe působíme. Ať už verbálně nebo neverbálně. Můžeme si toho být vědomi nebo se to vše může dít automaticky i bez našeho povšimnutí. Uvedu dva příklady.

První je příklad vnitřního dialogu. Představte si, že se probudíte do výjimečně krásného slunečného rána. Nebo naopak výjimečně ponurého dne plného šedi a deště. Jste si vědomi toho, jak vás to ovlivňuje a jak na tuto situací vědomě nebo nevědomě reagujete?

Můj názor je, že počasí nás ovlivňuje více, než si myslíme. Vzpomeňte si, jak často my lidé vedeme rozhovory o strašných vedrech deštích nebo zimě bez sněhu. Můžeme změnit počasí? Svým chováním k přírodě, věřím, pozvolna možná ano. To, co ovšem můžeme ovlivnit hned, je naše reakce na něj. Uvědomit si a vědomě ovlivnit svoji reakci. Jste schopni tohle vidět? Já věřím, že ano. A je jen na vás jestli to zkusíte využít ve svůj prospěch.

Jako druhý příklad uvedu běžnou každodenní interakci mezilidskou. Začnete rozhovor s někým, koho vídáte často, například kolegu v práci, dobrého přítele nebo někoho z rodiny. Jakkoliv dobře se znáte, každý den bude rozhovor mezi vámi probíhat jinak. Sami se můžete ocitat v jiné naladění než předchozí den, ovlivněni denní dobou, tím, co jste za den nebo v noci prožili. Můžete se potkávat na různých místech a při různých příležitostech.

Zaměřte se první na dialog probíhající mezi vámi. Váš blízký přítel vám řekne, jak se mu poslední dny skvěle nebo špatně daří. V obou situacích na to nějak reagujeme směrem k němu. To je báječné, moc ti to přeji. To je skvělé, jak se ti to podařilo? To mě zajímá řekni mi o tom více. To mě mrzí, mohu být v tuto chvíli nějak nápomocná/ný. Jak se ti to přihodilo, chceš mi o tom říct více?

Současně do toho vstupují vaše emoce a myšlenky a vzniká ve vás dialog vnitřní. Říkáte si například věty jako: Mám z něj radost. Zajímám mě, jak do dokázal. Mohu mu uvnitř závidět. Můžu být rád/da, že v této náročné situaci nejsem a tiše si oddychnou. Můžu si říct, wau to bych taky mohl/la zvládnout atd. Můžete mít potřebu danému člověku nabídnout pomoc. Běžně se v těchto interakcích každý den pohybujete, zkuste vycházet z toho co znáte.

Každý den jsou tato setkání příležitostí udělat drobný krok směrem kupředu! Důležité kroky.

Bezpochyby mezi ně patří interakce se sebou samým. Jak jste v kontaktu se sebou? Co potřebuje vaše tělo? Jaké jsou vaše potřeby? Spánek, aktivita, jídlo, lidský kontakt… Co vaše duše? O čem sníte, co byste opravdu chtěli, co vám přináší radost, v čem pociťujete smysl?
A pokud v kontaktu se sebou jste, jednáte podle toho? Podle čeho se rozhodujete, jak dlouho spíte, co jíte, co děláte v práci a za práci, co děláte ve volném čase? Zamyslete se nad tím, podle čeho a koho se rozhodujete. A co vám to dává a bere.

Téma mého dnešního článku je, jak lze využít interakce s ostatními pro lepší propojení se sebou. Pokusím se popsat na příkladu setkání s blízkým přítelem.

Váš blízký přítel úspěšně dokončil nový projekt, díky kterému, má větší zisky a více času na rodinu. Nalaďte se na sebe teď. Jak byste reagovali? Ta reakce může být zásadní pro vás. Pokud se uzavřete do toho, že něco takového jako on nedokážete, tak to s největší pravděpodobností nastane. Je důvod proč nesdílet radost s ním? Co vás brzdí? Z čeho máte strach? Těší vás jeho úspěch, nebo pociťujete lehkou závist? Co to ve vás upřímně vyvolává? Zkuste se zeptat, kdo a co mu bylo pomocí v době, kdy jeho projekt teprve začínal. Zajímejte se. A věřte, že za každým úspěchem je často, spousta „temných údolí“ a překonaných překážek.

Kdy v poslední době, jste si u sebe něčeho takového, v rozhovoru případně všimli? Věřte, že vstřícný krok vám dává možnost vidět dál. Vzpomeňte si na situace, kdy Vám někdo v něčem fandil, podpořil vás? Kdy se o vás zajímal a případně tak ještě pomohl vidět něco hodnotného, čeho jste si předtím nevšimli nebo tomu nevěnovali pozornost?

Dnešní článek je psán s vizí toho posunout vás čtenáře k akci. Není cílem vykládat vám dlouhou teorii.
Hledejme poklady ve všímání si drobných změn. Právě ty, metaforicky psáno, roztáčí kola směrem k vašim vytouženým cílům.

Cvičení:

Pro lepší uvědomění a spojení se sebou doporučuji verbalizovat si vnitřní dialog. Říct si myšlenky nahlas nebo si je napsat. Vyberte si, co je vám příjemnější.
Projděte si , co se dělo za posledních 24-48 hodin. S čím jste se potkali. Jak vás to ovlivnilo, inspirovalo. Co z toho můžete využít k přiblížení se svým cílům?
Ne každá změna je zlepšení, ale každé zlepšení je změna. To je jedna ze silných vět, kterou kdysi použil při rozhovoru jeden můj kolega a ráda si ji opakuji.

Odpovězte si na následující otázky:

Do jakých situací jste se dostali?

S jakými lidmi jste byli v kontaktu?

Věcmi, informacemi, domácími mazlíčky, s jakým jídlem a pitím?

Nepřemýšlejte o odpovědích, zkuste více pozorovat. Po dokončení tohoto krátkého cvičení, které může trvat libovolně dlouho, doporučuji chvíli spočinout v tichu.

V době předtím, než jsem začala psát tento článek, došlo u mě k hlubšímu znovu uvědomění si krás neopakovatelných chvílí každého dne. Důležitost přítomnosti blízkých osob, které mi vykouzlí hřejivý pocit u srdce. Vyvolávají úsměv na tváři, občas mě možná nazlobí nebo rozpláčou a za to vše jsem dnes obrovsky vděčná. A sobě za to, že jsem se všem těmto věcem otevřela.